Každý den se setkáváme se situacemi, kdy nemusí být potřeba ani slova, abychom poznali, jak se druhý člověk cítí. Z výrazu tváře často dokážeme odhadnout, jestli je někdo veselý, smutný, naštvaný, unavený nebo například překvapený. Když se na nás někdo mračí, může nám být jasné, že není vhodná chvíle ho oslovovat nebo na něj něco chtít.
Pro některé naše klienty ale takové situace nejsou samozřejmé. Mohou mít potíže rozpoznat, co určitý výraz tváře znamená a co nám jím druhý člověk může sdělovat. Ne vždy například poznají, že se někdo mračí, protože je naštvaný, nebo že úsměv může znamenat radost a zájem o kontakt.
Proto se této oblasti při práci s klienty věnujeme. Společně si ukazujeme různé výrazy tváře, povídáme si o tom, co mohou znamenat, a především si jejich význam zkoušíme v konkrétních situacích. Klient se tak učí nejen pojmenovat emoci, ale také přemýšlet nad tím, co může daný člověk prožívat a jak je vhodné na jeho chování reagovat.
Nácvik probíhá prostřednictvím obrázků, modelových situací, společného povídání i praktických příkladů z běžného života. Postupně tak klienti získávají větší jistotu v orientaci v sociálních situacích.
To, co je pro většinu lidí automatické, tak může být pro někoho dovedností, kterou je potřeba postupně vysvětlit, procvičit a zažít. I takové zdánlivé maličkosti mohou klientům výrazně pomoci v každodenním kontaktu s ostatními lidmi.
